Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku

Obsah

Historie obce Krompach

historie

historie

Obec Krompach (Krombach) s osadami Valy (Schanzendorf) a Juliovka (Juliusthal) má asi 150 stálých obyvatel a zhuba 300 domů, sloužících většinou k rekreačním účelům. Leží na hranici České republiky se svobodným státem Sasko (Spolková republika Německo) mezi Hvozdem (Hochwald) a Luží (Lausche).

Ves Krombach je poprvé písemně doložena jako ves v milštejnském panství v r. 1391. Lze se dočíst o dalších podrobnostech té doby, byť neprokázaných, jako byl údajně hraniční přechod do Saska. K jeho obraně prý sloužil malý Berkovský hrádek, nacházející se na místě dnešního hostince U zámku.

O stáří této budovy lze pochybovat, nicméně na zadní straně lze dodnes nalézt zbytky renesančních sgrafit, to znamená, že pochází alespoň ze 16. století (roku 1885 budova vyhořela, ale části jsou původní, jako např. mohutné pilíře). V té době budova patřila Berkům z Dubé, následně se stala součástí panství Zákupy, kam patřila až do roku 1918, kdy jako konfiskát císařského majetku připadla státu.

Doba 16.století znamenala pro Krompach veliký rozmach. Již před rokem 1547 zde pracovala sklárna rodiny Schürerů. Nejznámější člen této rodiny, huťmistr Valentin Schürer, je zmiňován poprvé r.1585. V roce 1591 dokonce získal pro rodinu šlechtický titul "von Waldheim".

Z této doby pochází i zámek na návsi v Krompachu. Bohužel byl několikrát přestavován a ztratil tak mnoho ze svého původního vzhledu. Dnes slouží jako zvláštní internátní škola, a pouze jeho hospodářské části působí jistým starobylým dojmem.

Schürerům patřil ve vsi také hostinec a mlýn, a byli též v Krompachu rychtáři. Poslední z nich, Georg Schürer, byl po třicetileté válce a Bílé hoře nucen odejít jako protestant do Žitavy. Sklářské hutě se ujal jeho švagr, ale od vrchnosti měl tak špatné podmínky pro svou činnost, že huť zakrátko vyhasíná, i když ještě r. 1687 se připomíná hutní statek. V následujících desetiletích obec Krompach upadala.

Další období rozkvětu přišlo v polovině 18. století, kdy Krompach patřil bavorským kurfiřtům. Ve vsi byl panský pivovar, řada řemeslníků a domkářů, a dokonce i vinopalna. V roce 1754 se zde uvádí 6 velkých sedláků, 10 velkých a 12 malých zahradníků, 2 poloviční zahradníci, 5 velkých, 57 řádných a 24 drobných domkařů, obec měla opět rychtáře, obecního staršího, posla a myslivce. Z řemesel se připomíná kovář, pekař, a protože - jak bylo zmíněno výše - tu byl panský pivovar, čteme i o sládkovi , bednáři a šenkýři. Ve vsi působil i jeden řezač skla. Současně se v Krompachu nacházelo sídlo hospodářské správy této části panství Zákupy. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím, ale vlivem nepřiznivých klimatických podmínek se následně rozvíjí především tkalcovství. Pracovalo se též v lese a v kamenolomu.

Počátkem 20.století dochází k dalšímu rozmachu obce. S rozvojem turistického ruchu se začaly nabízet potřebné služby. Byla vybudována 3,2 km dlouhá sáňkařská dráha z Hvozdu, bylo vyznačeno mnoho turistických cest a na okolních vrcholech byla vybudována řada hostinců. Údaje uvádí letní pobyty až 400 hostů.

Byl vybudován vodovod a zaveden elektrický proud, byla zřízena pošta a telefon. V roce 1918 byla do Krompachu, tehdejší části Deutschböhmen, vyslána armáda, aby převzala vládu nad územím a zabránila pašování. V roce 1921 byla vybudována silnice do Heřmanic.

První školu v obci zřídila vrchnost v r. 1826 a postavila pro ni novou čtyřtřídní budovu. Škola fungovala až do r. 1969, kdy byla z důvodu nedostatku dětí uzavřena. Budova bývalé školy stojí mezi hostincem a kostelem, a koncem 20. století prošla přestavbou. V současné době slouží k bydlení části obyvatel Krompachu.

Do roku 1706 patřil Krompach pod faru Cvikov, potom pod faru Mařenice. V roce 1772 však byl v Krompachu postaven kostel 14-ti svatých pomocníků. Stavbu kostela financovali sami obyvatelé Krompachu za přispění císařského náboženského fondu. Roku 1782 se kostel stal lokanií s vlastním duchovním. V roce 1852 byla postavena i fara, dnes však již zbořená. Kostel je jednolodní s trojúhelníkovým štítem v průčelí. Je vyzdoben iluzivní malbou z 19. století.

Osada Juliovka vznikla jako samostatná obec po polovině 17. století, kdy zde byla založena sklářská huť, která měla nahradit zaniklou huť v Krompachu. Jméno dostala po zakladateli Juliu Františkovi, vévodovi sasko-lauenburském. Postupně se osada rozrůstala, na potoku dokonce pracovaly dva mlýny. Počátkem 20. století zde byla mechanická tkalcovna a výrobna nití. Za 2. světové války zde francoužští zajatci vyráběli zapalovače do německých střel V-1, a koncem války ji spolu s partyzány vyhodili do povětří.

Osada Valy bývala dříve také samostatnou obcí . Jméno dostala podle valů, které zde byly vybudovány za třicetileté války proti Švédům. Byla založena až počátkem 18. století po parcelaci pozemků krompašského dvora. Obec rychle rostla, a koncem století měla víc obyvatel, než Krompach.
Ovšem těžké životní podmínky byly příčinou neustálého úbytku obyvatelstva, podobně jako v Krompachu a Juliovce. Proto se všechny tyto obce v roce 1852 spojily.

Druhá světová válka, zejména události po jejím skončení, významným způsobem dlouhodobě poškodily tvář a život obce Krompach.

Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo násilně vysídleno, přičemž část vysídlenců odešla na Žitavsko. Do opuštěných chalup a usedlostí se nastěhovali noví obyvatelé z českého vnitrozemí, nicméně většina z nich nebyla zvyklá na zdejší tvrdé životní podmínky, a tak mnozí zase odešli. Většinu domů tak zachránili chalupáři, kteří v Krompachu udrželi tradici rekreační oblasti započatou v předválečných letech.
 

Na počátku studené války byl na hranicích s tehdejší NDR, ačkoliv "bratrským socialistickým státem", vztyčen plot z ostnatého drátu, a hranice byla přísně střežena. V té době také došlo k bohužel již nenapravitelným škodám na původní zástavbě obce - vojáci socialistické lidové armády vyhodili všechny opuštěné domy, zejména pak ty, které se nacházely v bezprostřední blízkosti státní hranice, do povětří, a zbytky domů pak srovnaly buldozery se zemí.

Ihned po skončení druhé světové války byla v obci ustanovena Místní správní komise, a v následujícím roce 1946 byl v řádných volbách zvolen Místní národní výbor v čele s předsedou Josefem Vlčkem.

historie

historie

historie

V roce 1950, ačkoliv byl již ustaven přípravný výbor, nedošlo v Krompachu ke vzniku JZD. Zdejší zemědělské pozemky dostal přiděleny školní statek ÚNV Praha, který v roce 1964 přešel pod správu Státního statku Nový Bor resp. Jablonné v Podještědí.
V obci bylo provozováno kino a lidé se sdružovali v různých spolcích (hasiči, mládežníci, ochotníci) Nicméně, obec se stále vylidňovala, protože zde nebyly téměř žádné možnosti pracovního uplatnění. Proto byla například v roce 1955 uzavřena i mateřská škola. V šedesátých letech došlo kupodivu k oživení obce - vznikla zde drobná provozovna se zedníkem, elektrikářem, malířem, lakýrníkem a sklenářem, v provozu byl dokonce i mandl. Svou činnost obnovil Divadelní spolek Lužičan, a Krompach byl dvakrát oceněn titulem Vzorná pohraničářská obec. Stále bylo provozováno obecní kino, osvětová beseda pořádala zábavy, přednášky i zájezdy.
Přes poměrně čilý obecní život byl Krompach v roce 1966 sloučen s obcí Světlá, a Místní národní výbor byl umístěn do Juliovky. K další změně pak došlo v roce 1981, kdy byl Krompach sloučen s Mařenicemi.

Po roce 1989 se pro již opět samostatnou obec Krompach otevřely nové možnosti. Poloha na státní hranici, a zejména okolní přírodní krásy Chráněné krajinné oblasti Lužické hory a Žitavských hor nabízejí významný potenciál, ukrytý v turistickém ruchu.
Prozatím však - bohužel - tyto poměrně značné možnosti zůstávají pro další rozvoj obce téměř nevyužity. Teprve další roky ukážou, zda obyvatelé Krompachu i místní starousedlí chalupáři dokážou z existujícího potenciálu vytěžit maximum pro svou obec i okolní mikroregion.